Zdroj: Tisková zpráva, foto: Libuška Břichnáčová (Libufoto)

Konec září patřil na Masarykově okruhu již tradiční tzv. „podzimní ceně,“ neboli Velké ceně Bohumila Staši. Na brněnský okruh se tradičně sjela velká spousta závodníků, kteří využili poslední šanci závodů pořádaných pod záštitou CAMS a SMF. Petr Najman se rozhodl, že se bude tento víkend soustředit jen na třídu Supertwin, kde měl šanci z průběžné třetí pozice bojovat o celkové vítězství a titul mistra. Ve třídě Supersportů to po několika problémech v průběhu sezóny už nebylo na lepší výsledek, proto se rozhodl tentokrát svou Ducati nechat doma. Jak si předsevzal, tak se stalo – severočeský závodník vyhrál oba dva závody a zároveň oslavil titul. Stal se tak po návratu do třídy Supertwin mistrem ve všech českých a slovenských šampionátech.

Kompletní výsledky Velké ceny Bohumila Staši: https://chronovision.cz/events/70

Petr Najman

„Na podzimní ceně to pro mě byly poslední závody letošní sezóny a zároveň poslední závody pod CAMSem a SMF. Do Brna jsem vyrazil jen se Supertwinem, protože jsem se Supersprotem po pár problémech v sezóně nenasbíral moc bodů. Proto jsem se rozhodl tentokrát soustředit na Supertwina. Před víkendem jsem byl v průběžném hodnocení na třetím místě, ale věděl jsem, že když dojedu dobře a vyjdou body, tak bych se mohl stát mistrem.

V pátek jsme začali prvním tréninkem, ve kterém se mi podařilo hned zajet 2:15. S tím jsem byl hodně spokojený. Tím, že jsem se soustředil na jednu třídu, jsem chtěl o to víc vylepšit nastavení. Myslel jsem si, že to jde ještě někam posunout. Poté bohužel začalo pršet, takže bylo se vším dokonáno a ani jsem nejezdil.

Na sobotu už byla lepší předpověď počasí. Ráno to bylo ještě polomokré, ale vypadalo to dobře. V první kvalifikaci jsem zajel čas na 2:14, takže jsem si zlepšil čas a zároveň vyhrál. S tím jsem byl samozřejmě spokojený, ale dál jsme pokračovali v ladění nastavení. Nebylo ideální, ale věděl jsem, jakým směrem jít. Druhá kvalifikace byla ovlivněná pádem. Předním jsem zajel jen dvě kola a po restartu na sedm minut jsem si na trati nenašel dobré místo, takže jsem bohužel skončil druhý. Tím pádem jsem měl i druhé místo na startovním roštu. Sice to nebylo první, ale stále to byla dobrá pozice, protože je pro mě vždy důležitá první řada. Následně nás čekal závod na šest kol. Do závodu jsem dobře odstartoval a jel za Markem Červeným. Společně jsme bojovali o vítězství a několikrát se předjeli. Podařilo se mi také zlepšit čas na kolo na 2:13,4, což bylo o vteřinu lepší než můj doposud nejlepší čas v Brně. Nakonec se mi podařilo na Marka najet náskok 1,5 vteřiny a závod jsem vyhrál. Byl to moc pěkný závod a myslím si, že i divácky to muselo být hezké, jak jsme se předjížděli. Bylo to napínavé až do konce. Byl to zároveň první důležitý krok k zisku titulu mistra v CAMSu a SMF.

V neděli ráno jsme se svezli ve Warm Upu a čekali na druhý závod, který byl na jedenáct kol. To už byla slušná porce kol oproti sobotním šesti. Start se mi podařil, ale byl jsem opět druhý za Markem Červeným. První zatáčku jsem si najel lépe než Marek, takže jsem měl lepší výjezd a hned jsem ho do kopce předjel. Tím pádem jsem se v prvním kole ujal vedení. Marek se mě stále držel a já věděl, že nemám žádný náskok. Rozdíl byl jen pár metrů. Do toho jsme dohnali pomalejší jezdce o kolo a já čekal, že mě v tu chvíli Marek předjede, že najde nějakou skulinu. Nakonec se tak nestalo. Předjížděli jsme spoustu lidí, ale pořád jsem si držel první pozici. Při nájezdu do posledního kola jsem viděl, že mám náskok okolo 1,5 – 2 vteřin. V tomto kole byla nakonec vyvěšena červená vlajka a závod byl ukončen. Byla odjeta většina závodu, takže to znamenalo, že je konec. Zvítězil jsem i ve druhé závodě, navíc jsem zajel čas 2:13,5, opět nejrychlejší kolo závodu. Byl jsem velice šťastný, protože jsem v Brně jel dvakrát a vždycky jsem byl druhý. Nyní se mi podařilo dvakrát zvítězit, navíc se skvělým časem. Tím pádem jsem také vybojoval mistra České republiky pod AČR, CAMSem i pod Slovenskou motocyklovou federací. Měli jsme z toho obrovskou radost.

Chci moc poděkovat všem lidem, kteří se na tomto výsledku celý víkend podíleli. Mám opravdu radost. Byla to moje první sezóna po návratu do třídy Twinů a podařilo se mi vyhrát všechny šampionáty, co se tu jedou. Podařily se nám skvělé výsledky a měli dost vítězných závodů. Jsem šťastný, že to tak dopadlo a řekl bych, že to byla moje nejlepší sezóna kariéry. I když jsme tam měli spoustu technických problémů, tak sportovně se mi podařilo jet nejrychleji, co jsem kdy jel, a hlavně bych chtěl vyzdvihnout, že jsem nepadal. Odjel jsem spoustu závodních kilometrů a pokud mě nevypověděla technika, tak jsem vždy dojel do cíle. To je pro mě velice důležité, že jsem dojížděl, nepadal a sezónu ukončil ve zdraví.

Na závěr chci poděkovat všem lidem, kteří mi s celou sezónou pomohli a všem sponzorům, že do toho se mnou šli. Věřím, že tato sezóna pro ně byla dobrou odpovědí na to, že spolupráce se mnou dává smysl. Nyní se samozřejmě budu soustředit na zimní přípravu. Musí se dát do pořádku technika, já se musím zregenerovat a zároveň na sobě makat a také musím vyřešit  finanční situaci a plány pro příští sezónu.“

Zdroj: Tisková zpráva

Polovina září patřila v mezinárodním road racingovém šampionátu poslednímu závodnímu podniku. Ten se odjel v německém Frohburgu, kde naštěstí počasí nebylo tak špatné, jako u nás v České republice. Petr Najman sem vyrazil tradičně s týmem Laserscanning Europe by PSB Motorsport, se kterým dokončil další sezónu ve třídě Supersport. Petr bojoval nejen o umístění v závodech, ale stále bylo ve hře i celkové třetí místo v IRRC. Zároveň sem přivezl jeho Supertwin od týmu Buldoci, se kterým jezdil letos české mistrovství.

Kompletní výsledky sezóny IRRC třídy Supersport:

https://www.irrc.eu/current-season/results/results-ssp

Petr Najman

„Ve Frohburgu nás čekal poslední podnik letošní sezóny IRRC. Rozhodl jsem se, že tam vezmu i Supertwina od Buldoků, takže mě čekalo více ježdění. Naštěstí tady nebyla předpověď počasí taková, jako v České republice. Vyhnulo se nám to a bylo sucho. Panovalo sice chladnější počasí, ale bylo to dobré.

V prvním tréninku Supersportů jsem jel na jistotu, protože bylo po ránu chladno. V Supertwinech jsem už zajel druhé místo. Poladili jsme trochu nastavení, ale víceméně mi všechno sedělo. Do druhé kvalifikace bylo daleko lépe. V Supersportech došlo k přehodnocení výsledků, protože dva jezdci zajeli svůj nejlepší čas v posledním kole pod žlutými vlajkami. Nakonec jsem skončil druhý a v Supertwinech jsem v kvalifikaci vyhrál, takže to pro nás byla úspěšná sobota.

V neděli nás čekaly dva závody o obou kubaturách. Nedělní program byl o hodinu opožděn. Řešil se tragický incident Lucy Salvadoriho, který se stal v sobotu ve volném závodě. Všechny nás to velice zasáhlo. Rozhodovalo se, zda se pojede nebo ne. Pořadatel rozhodl, že se závody odjedou, ale pro nás to bylo těžké. I když chcete nebo ne, pořád na to myslíte. Moc mě to mrzí a celé Lucově rodině a přátelům vyjadřuji upřímnou soustrast.

Začali jsme prvním závodem Supertwinů. Start se mi podařil, ale poté mě předjel jeden mladý závodník. Viděl jsem, že má velice dobré tempo a jede hezky, takže jsem s ním jel celý závod. Podařilo se nám odjet zbývajícímu startovnímu poli. V půlce závodu se mi ho podařilo dojet a předjet, ale poté mi to vrátil. Následně jsme potkali spoustu jezdců o kolo zpátky, takže nás to rozdělilo a nebyli jsme v kontaktu. Jel úžasně a moc se mi to líbilo. Poté jsem zjistil, že šlo o kluka, který loni v Northern Talent Cupu skončil celkově čtvrtý a několikrát za tu sezónu stál na stupních vítězů. Pro ty, kteří neznají tento šampionát, tak jde o výběr jezdců pro Red Bull Rookies Cup a následnou cestu do MotoGP. O to větší jsem měl radost, že jsem s takovým mladým, lehkým a talentovaným klukem držet krok. Sice jsem skončil druhý, ale právě z toho tempa jsem měl radost. Navíc jsem nechtěl riskovat pád před závodem Supersportů. Byl to za mě skvělý závod a dobrá zkušenost.

Hned po závodě jsem sesedl z motorky a běžel na Supersport, protože se závody jely za sebou. Start se mi podařil, ale ostatní jeli agresivněji a někteří mě předjeli. Následně jsem chytil dobré tempo a jel za nimi. Adam McLean měl technickou závadu, takže ze závodu odpadl a já měl na dosah Marka Červeného. Viděl jsem, že se mu nepřibližuji a jedeme v podobném tempu. Kromě toho jsem měl pěkný náskok na třetího. Nechtěl jsem riskovat, protože jsem potřeboval body do celkového hodnocení. Dojel jsem tedy druhý se ziskem dvaceti bodů. Bohužel pro mě dojel třetí Ilja Caljouw, se kterým jsem bojoval také o celkové třetí místo. Stáhl jsem na něj proto jen čtyři body z celkové ztráty šestnácti bodů. Pořád však bylo lepší stáhnout čtyři než nic.

Do druhého závodu Supertwinů jsem nakonec nenastoupil, protože jsem chtěl šetřit síly na druhý závod Supersportů, abych mohl zabojovat o celkové pořadí. Start se mi podařil a opět jsem se držel na druhém místě. Následně mě předjel Jef Van Calster, který jel s Ducati na divokou kartu. Ten se utrhl na čele s Adamem McLeanem a já jsem jel celý závod na třetím místě. Za sebou jsem měl na zádech Marka Červeného, kterého jsem celou dobu slyšel. Jednou jsme si vyměnili pozici, kterou jsem si následně vzal. V posledním kole jsem čekal, že to od Marka přijde a také se tak stalo. Za retardérem jsem hůř přehmátl rukou, jak ji mám ještě omezenější po zranění. Špatně jsem přidal plyn, a to Markovi stačilo, aby mě okamžitě předjel. Možná, že by to do poslední zatáčky šlo před něj poslat, ale řekl jsem si, že v posledním kole posledního závodu sezóny už to za to nestojí. Po tom všem jsem nechtěl riskovat. Dojel jsem na čtvrtém místě, třetím v IRRC. Celkově bodově v IRRC jsem bohužel o pár bodů skončil na nepopulární bramborové pozici.

Celkově sezónu IRRC hodnotím pozitivně. Pro mě osobně byla bez pádu a bez jezdeckých chyb. Bohužel nás hodně zlobila technika a nedojeli jsme dost závodů. I s tímto si myslím, že čtvrté místo je dobré umístění v mistrovství Evropy. Podařilo se nám pět umístění na stupních vítězů v IRRC z celkových dvanácti závodů. Bohužel čtyři závody jsme nedokončili kvůli technice. Myslím si, že jsou to slušné výsledky. Nejlepší bylo dvojité vítězství v Hořicích, což pro nás byly hlavní závody sezóny. Bylo to skvělé a moc děkuji všem, kteří se na mé letošní sezóny v IRRC podíleli, ať už to byl tým PSB Motorsport, Laserscanning by Europe, Festa a další sponzoři. Moc všem děkuji, že do toho jdou se mnou. Děkuji také týmu Buldoci za to, že mi půjčili Aprilii do třídy Supertwin. Neudělali jsme ostudu ani na těchto závodech evropské úrovně, kde byla silná konkurence. Ještě jednou bych chtěl říct, že mě moc mrzí to, co se ve Frohburgu stalo Lucovi. Upřímnou soustrast jeho rodině. Tímto skončila letošní sezóna IRRC a za necelých čtrnáct dní nás čeká poslední závody této sezóny, a to při Podzimní ceně Bohumila Staši na brněnském okruhu.“

Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Milan Kubín

O uplynulém víkendu se na okruhu v Dymokurech odjel další ročník road racingových závodů pod záštitou CAMS. Nejrychlejší přírodní okruh u nás nevynechal ani Petr Najman, který tradičně nastoupil do dvou tříd Supertwin a Supersport. V obou opět ukázal konkurenceschopné tempo a boj o nejvyšší příčky. Ve třídě Supertwin se mu podařilo vyhrát po velice napínavém souboji, v kategorii Supersport musel bohužel kvůli technickému problému a z bezpečnostních důvodů odstoupit.

Kompletní výsledky víkendu: https://chronovision.cz/events/69

Petr Najman

„Do Dymokur jsme opět vyrazili do závodů tříd Supertwin a Supersport. Hned v prvním tréninku na Supetwinu se mi podařilo zajet traťový rekord 1:06,3 a skončit první, což byl skvělý start víkendu. Se Supersportem jsme hledali nastavení a skončil jsem druhý. Na druhé tréninky panovaly horší povětrnostní podmínky, takže se nedalo jet o moc rychleji a víceméně platily výsledky z prvních tréninků. Tím pádem jsem v Supertwinech získal pole position. Se Supersportem jsem odpoledne nevylepšil čas, ale Michal Prášek ano, takže jsem nastupoval do závodu ze třetího místa. Stále to byla první řada, takže to bylo dobré.

„První nedělní závod pro mě byl se Supertwinem. Do závodu jsem dobře odstartoval a vedl. Věděl jsem, že Marek Červený pojede se mnou. Jel jsem v klidu to své. Dvakrát mě předjel, ale vzápětí jsem mu předjetí vždy vrátil a vedl. V posledním kole v poslední zatáčce se nám do cesty připletl kolař. Já jsem kvůli tomu brzdil o něco dřív, aby nedošlo k nějakému konfliktu. Marek šel na brzdy později, poslal mi to tam a dostal se přede mě. Měli jsme malý kontakt, ale byl jsem lepší na výjezdu ze zatáčky. Věděl jsem, že k něčemu takovému asi dojde. Následně se mi ho na cílové rovince podařilo předjet z větrného pytle. Povedlo se to asi ani ne o půl metru a závod jsem vyhrál s náskokem 0,015 s. Bylo to skvělé, měl jsem velkou radost, protože to byl velice pěkný závod i pro diváky.

Do závodu třídy Supersport jsem také dobře odstartoval a držel první pozici. Hned v další zatáčce mě Marek Červený předjel a poodjel mi. Kontroloval jsem si svou druhou pozici, ale už od začátku závodu jsem cítil obrovské vibrace do celé motorky. Pořád jsem přemýšlel, co to je, díval se na motorku, zda neuvidím něco povoleného nebo co by bylo špatně. Vyvádělo mě to z míry a kvůli vibracím měl strach, co se to děje. V polovině závodu jsem se proto rozhodl neriskovat zdraví a pád a ze závodu odstoupil. Mrzelo mě to, ale v šampionátu mi o nic nejde. V CAMSu jsem měl už nějaké problémy v Brně, kde jsme nebodovali a nejel jsem závody v Kopčanech, takže jsem si říkal, že by šlo jen o druhé místo ze závodu, ale ne o nic v celkovém hodnocení. Proto jsem se rozhodl pro bezpečnost než zbytečný risk.

Za mě to byl vydražený víkend, měl jsem skvělé tempo a byl konkurenceschopný. Nyní akorát odjíždím na poslední podnik IRRC ve Frohburgu, kde máme dokonce ve hře ještě boj o celkové třetí místo.“

Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Pavel Salaba

Letošní sezóna šampionátu Open MČR a PČR na přírodních okruzích pořádající Autoklub České republiky je u konce. Pátý a zároveň poslední závodní víkend tohoto seriálu se odjel na letišti v Trenčíně na Slovensku díky spolupráci AČR, SMF, Alpe Adria a CAMS. Na základě toho se tu jela velká spousta závodů a tréninky začaly již v pátek. Petr Najman se tu spolu s týmem Buldoci opět zapojil do závodů tříd Supertwin a Supersport, kde opět potvrdil roli favorita. Ve třídě Supertwin vybojoval vítězství v obou závodech, čímž si zajistil titul mistra republiky. Ve třídě Supersport byly náročné podmínky těžké i pro jeho stroj, nicméně i tak se zapojil do boje o stupně vítězů. Nyní už je vše zase v přípravách na další závody, když Petr všechny zve na závody v Dymokurech, kde se pojede již tento víkend.

Kompletní výsledky víkendu: https://casomeric.cz/vysl.php?&lang=&view=4015

Průběžné výsledky sezóny pod AČR:

https://docs.google.com/spreadsheets/d/1ZZ3Zo93jReXTnIEmPnsfhvc-TkauvCpN-xjjKPz6yHA/edit?usp=sharing

Petr Najman

„Na letišti v Trenčíně nás čekal poslední závodní podnik letošní sezóny pod záštitou AČR, takže nás čekal boj o poslední body do tohoto šampionátu. Na tomto letišti jsem možná tři nebo čtyři roky nebyl, takže už jsem si moc nepamatoval, jak to tam vede. Po příjezdu jsme připravili zázemí, prošli přejímkami a vyjeli do prvních tréninků. V nich se mi jelo dobře, navíc jsme pracovali na nastavení motorek, protože jsem s těmito motorkami v Trenčíně nikdy nebyl.

Na víkend mělo být velké teplo a na letišti není žádný stín, takže trať byla hodně vyhřátá. Začaly se nám kvůli tomu projevovat problémy s chlazením, i když máme nejlepší chladiče, jaké můžeme mít. Bohužel teplota hlavně na Ducati se dostávala přes 100°C, takže jsem věděl, že s tím budu muset bojovat.

Kvalifikace se mi podařily dobře. V Supertwinech jsem získal druhé místo se ztrátou 0,020 s, takže to byl úplně minimální rozdíl. V Supersportech se mi kvalifikace moc nepovedla. Nebylo to podle mých představ a skončil jsem pátý. V sobotu se také jely první závody. Se Supertwinem jsem dobře odstartoval, ale v prvním kole se přede mě dostal Marek Červený. Chytil jsem se ho a nenechal ho ujet. Chvíli měl náskok kolem vteřiny, pak jsem to stáhl na půl vteřiny, a tak to bylo celý závod. V posledním kole jsem na něm byl už nalepený, takže jsem si říkal, že bych ho mohl zkusit předjet. Na předposlední rovinku jsem byl na jeho zadním kole, využil jsem slip streamu a dostal vedle něj. Na brzdy do posledního vracáku jsem mu to tam pustil a získal první místo. Poté zbývalo posledních asi 400 m do cíle a první pozici už jsem udržel. Tím jsem rozhodl také o titulu mistra republiky pod záštitou AČR, protože jsem si zajistil slušný bodový náskok. Nepotřeboval jsem ani tolik bodů, ale pozici jsem si tím potvrdil.

Následoval závod třídy Supersport, do kterého jsem docela dobře odstartoval. Ducati bohužel na letištní závody není moc stavěná. Je relativně těžká a obtížně se s ní jezdí situace, když se z rychlosti 250 km/h brzdí do vracáku, kde se jede na jedničku cca 30 km/h. Měl jsem problémy chodit pozdě na brzdy a držet krok s ostatními, abych vůbec dobrzdil do zatáčky. Závod jsem dojel na pátém místě, ale bojovali jsme ve skupince o stupně vítězů. Nakonec mi kluci trochu cukli, ale ve výsledku jsem byl docela spokojený. Zajel jsem to, co bylo v tu chvíli možné.

V neděli už nás čekaly jen závody, ale den byl poznamenán hlášením anonyma o bombě na slovenských letištích. Tím pádem musela policie evakuovat všechna letiště na Slovensku a my do toho samozřejmě spadli také. Závodní program byl možná o dvě až tři hodiny zpožděný, protože museli prohledat všechny stany a letiště, zda tam není ta bomba. Už jsme si mysleli, že bude rozhodnuto a že pojedeme domů. Organizační tým okolo Miloše Baláže však celou neděli přeskládal, vynechali spoustu doprovodného programu a zkrátili závody, abychom mohli zbývající závody odjet. Jeli jsme na deset kol.

Do závodu třídy Supertwinů jsem jel znovu za Markem Červeným. Nenechal jsem si ho ujet a kolem pátého kola už jsem si říkal, že bych to na něj mohl zkusit, ale nakonec jsem se rozhodl, že ještě počkám. V šestém kole se Marek Červený začal otáčet, slevil na tempu a já ho pohodlně předjel. Bohužel měl technickou závadu, takže musel odstoupit. To mě mrzelo, protože jsme si mohli hezky zazávodit až do cíle. Tímto bylo rozhodnuto a nikdo další už mě neohrožoval. Dojel jsem si v Trenčíně pro druhé vítězství.

Do druhého závodu Supersportů jsem odstartoval dobře. Poté jsem udělal pár chyb, vypadl mi kvalt a dostal jsem highsidera na výjezdu ze zatáčky, takže třetí Tomáš Svitko si přede mnou vybudoval náskok kolem dvou vteřin. To jsem celých deset kol dotahoval. V posledním kole jsem byl za ním, ale v technických pasážích nebyl prostor pro předjetí a tím, že jsem měl přehřátou Ducati na 108 °C, tak jsem se ho nemohl ani chytit na výjezdech ze zatáček, kde bych mohl využít větrného pytle. Byl to skvělý souboj, moc jsme si to užili. Sice jsem dojel na nepopulární bramborové pozici, ale bylo to pěkné až do konce. Bavilo mě to. Pod záštitou AČR jsem pak celkově skončil třetí.

Se závody v Trenčíně jsme ukončili letošní sezónu Mistrovství republiky pod AČR. Pokud se nemýlím, tak v Supertwinech bych měl být mistrem České republiky a v Supersportech bych měl být na druhém místě. Uvidíme, až vyjdou konečné oficiální výsledky. Je to skvělé, že se to takhle podařilo. Děkuji všem sponzorům a těm, co mě podporují, dále klukům, kteří mi pomohli, jako jsou Honza Nehasil, Tomáš Horutka a Petr Urik. Myslím si, že jsme si víkend užili a odvezli pěkné výsledky. Jsem rád, že po návratu do třídy Supertwin po několika letech jsem vlastně dokázal opět vyhrát titul mistra republiky. Nyní se připravujeme na další závody, které budou již tento týden v Dymokurech, kam všechny srdečně zvu.“

Zdroj: Tisková zpráva, Týmové foto: Milan Kubín, Foto z trati: Pavel Salaba

Kdo sledoval letošní 10. ročník IRRC závodů v Hořicích v Podkrkonoší a celkově páté závody sezóny toho šampionátu, rozhodně ho zaujal Petr Najman svými skvělými výkony. Jezdec týmu Laserscanning Europe by PSB Motorsport ovládl, co se dalo, nicméně před víkendem to tak ještě nevypadalo. Po několika technických problémech musel do Hořic s náhradní motorkou a očekávání tak byla úplně jiná, než byl suverénní výkon, jaký předvedl. Severočeský závodník však ukázal, že to na legendární trati umí a po dvou vítězství při květnových 300 zatáčkách Gustava Havla přidal i nyní dvě výhry ve třídě IRRC Supersport. A co víc, dokázal zajet nový traťový rekord. Nejprve ho v předposledním kole druhého závodu posunul na hodnotu 02:15.877, kterou v posledním kole ještě zlepšil na 02:15.636.

Příští a zároveň poslední závody letošní sezóny IRRC se odjedou v německém Frohburgu od 14. do 15. 9. 2024.

Kompletní výsledky víkendu: https://chronovision.cz/events/71

Přenos závodního dne: https://www.youtube.com/live/3z8naKtyqrM?si=9R5qViq_aZsRQsW7

Průběžné výsledky sezóny IRRC: https://www.irrc.eu/current-season/results/results-ssp

Petr Najman

„Do Hořic jsme vyrazili na pátý podnik IRRC po neustálých předchozích problémech s technikou. Kvůli tomu, co se nám dělo v minulých závodech, jsem proto neměl žádná velká očekávání. Hlavně jsem chtěl dojet závody a posbírat body. Jeli jsme s náhradním motorem, protože jsme už neměli žádný ostrý Supersport k dispozici. Věděl jsem, na čem musíme zapracovat v nastavení a že by to v Hořicích i se slabším motorem nemusel být takový hendikep.

V sobotu jsme odstartovali do první kvalifikace. Zkusili jsme nějaké převody a nastavení podvozku, ale nebylo to ono. I přes to jsem zajel čas 2:17,877, což na první kvalifikaci nebylo vůbec špatné. Po komunikaci s týmem jsme do druhé kvalifikace změnili převod i nastavení podvozku. Hned po chvilce byla druhá kvalifikace kvůli pádu přerušená, takže jsme dlouho čekali na restart. Začal jsem se dostávat do tempa a v posledním kole zajel čas 2:17,059, což mi přineslo pole position pro nedělní závody. Bylo to skvělé a byl jsem za tento výsledek opravdu šťastný. Nejdůležitější bylo, že změny, které jsme udělali na motorce, byly k lepšímu a cítil jsem, že motorka funguje dobře.

V neděli jsme rozjeli závodní program, což jsem nejprve bral jako mínus, ale nakonec jsem to bral pozitivně. Startovali jsme už v 8:30 hned po slavnostním zahájení. Trať byla sice špinavější kvůli večernímu a nočnímu běžnému provozu, ale takhle po ránu byly lepší podmínky, co se týče počasí. Nebylo takové horko. Start do závodu se mi podařil, ale Adam McLean byl do první zatáčky rychlejší, takže jsem se zařadil za něj. Četl jsem si ho a následně ho ve druhém nebo třetím kole předjel, protože už mě brzdil. Zvolil jsem mé oblíbené místo u startu a cíle. Dostal jsem se na první místo a snažil se jet své tempo. Podařilo se mi zlepšit můj osobní rekord na kolo na hodnotu 2:16,5. To bylo skvělé, ale hlavně se mi v takovémto tempu podařilo zajet pět kol, takže jsem si budoval náskok. Do cíle jsem dojel s téměř třináctivteřinovým náskokem na druhého, což bylo neskutečné. Byl jsem opravdu šťastný, jak se to podařilo. Zároveň jsem musel krotit své emoce a nemohli jsme moc slavit, protože mě vždy čeká ještě druhý závod. Ten byl vypsán na jednu hodinu odpolední, navíc byla různá zdržení, takže jsme nakonec startovali kolem druhé hodiny odpoledne. V tu chvíli bylo obrovské horko a bylo jasné, že to bude pro nás všechny náročné. Věděl jsem, že ostatní jezdci zrychlí, takže to bude ještě těžší.

Start do druhého závod se mi podařil stejně jako ráno. Odjel jsem druhý za McLeanem a bylo vidět, že Adam nasadil lepší tempo než v prvním závodě. Bohužel, hned v prvním kole byl závod zastaven červenou vlajkou kvůli pádu Romana Bočka, takže jsme museli čekat v boxech, jak to bude dál. Závod byl restartován na osm kol. Start do restartovaného závodu už se mi tolik nepovedl. Přišlo mi, že jsem měl problém se spojkou, protože mi začala klouzat. Odjel jsem a zařadil se na třetí místo za Marka Červeného. To bylo dobré, ale bylo vidět, že Adam McLean začal hodně tahat a dostávat se do rychlého tempa. Snažil si nad Markem budovat náskok, takže jsem se přes něj potřeboval dostat, než si Adam udělá větší náskok. Předjet Marka není moc jednoduché, ale bohužel jsem viděl, že v jednom úseku hodně řadil a poté zpomalil, protože měl nějaký technický problém. Rychle jsem ho předjel a vydal se na stíhací jízdu za Adamem McLeanem. Po jednom nebo dvou kolech už jsem byl na něm, ale on následně ještě zrychlil a chvíli mi trvalo, než jsem vymyslel, kde ho zase předjet. Poslední zatáčka před startem a cílem mi opravdu sedí a cítil jsem, že jsem tam silnější, takže jsem opět zvolil předjetí na stejném místě, jako v prvním závodě. Takhle jsem na tomto stejném místě dvakrát předjel i Biana v roce 2022, když jsem také dvakrát IRRC v Hořicích vyhrál. Předjetí se mi podařilo a nasadil jsem ještě lepší tempo. Začal jsem zajíždět časy 2:16, což bylo okolo traťového rekordu.

Měl jsem náskok kolem jedné vteřiny, ale v dalším kole už byl zase za mnou a z boxu mi ukazovali opět nulu. Náskok mohl být třeba půl vteřiny, ale to už bereme jako nulu. Chtěl jsem vyhrát, takže jsem se snažil přidat. Tím padl první rekord trati. V dalším kole jsem viděl pořád nulu, takže mi bylo jasné, že je Adam McLean stále za mnou. Podařilo se mi zajet čas 2:15,8, což už byl rekord trati už asi o čtyři desetiny vteřiny. Do konce zbývalo ještě poslední kolo. Přiznám se, že už mi docházely síly. Bylo velké horko, a navíc je moje ruka po tom zranění stále slabší. Už jsem měl docela problémy, ale říkal jsem si, že mě buď předjede nebo ne. Nakonec jsem dojel první a na displeji mi blikl čas 2:15,6, takže jsem opět posunul traťový rekord dolu. Oproti loňsku o zhruba půl vteřiny.

Měli jsme obrovskou radost. Vyhrát dvakrát v Hořicích IRRC Supersporty je neskutečné. K tomu ještě přidaný traťový rekord je opravdu třešničkou na dortu. Jsem šťastný. Je to pro mě asi nejlepší závodní víkend v Hořicích a zároveň i nejtěžší. Je to neuvěřitelné, hlavně po těch problémech s technikou a u mě se zdravím. Letos jsem v Hořicích startoval ve čtyřech závodech, každý jsem vyhrál a dokázal jsem vyhrát na třech úplně jiných motorkách – v květnu na Supertwinové Aprilii a Supersportové Ducati a teď dvakrát na Yamaze v IRRC.

Moc děkuji všem, kteří za mnou stojí, sponzorům, týmu, udělali jsme hodně práce, aby to fungovalo. Děkuji všem lidem, kteří se za mnou zastavili, podpořili mě a fandili mi celý víkend. Je to i jejich vítězství, protože jejich podpora mě žene kupředu.“

Zdroj: Tisková zpráva

Letošní sezóna mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC) pokračovala první červencový víkend ve finské Imatře. Petr Najman si na legendární trati v roce 2022 přivodil těžké zranění ruky, které mu následně ovlivnilo další postup v kariéře. Nyní se po dvou letech vrátil zpět na místo a všichni byli zvědaví, jak se s osudným místem vypořádá. I přes to, že tu loni nezávodil, dokázal se od začátku všech tréninků držet mezi nejlepšími. V prvním závodě si jezdec týmu Laserscanning Europe by PSB Motorsport nakonec připsal body za třetí místo v IRRC a ve druhém by to dopadlo podobně, ale ze závodu ho vyřadila technická porucha. Nyní se připravuje na závody českého mistráku v Hričově a poté na další kolo IRRC, které se pojede v belgickém Chimay. 

Petr Najman

„Ve Finsku nás čekaly třetí závody IRRC. Před víkendem jsem byl docela nervózní, protože jsem se tam zranil a kvůli dalšímu zranění jsem musel vynechat i loňské závody. Byl to pro mě návrat po dvou letech. Tým vyrazil trajektem z Německa a já tam přiletěl od nás, protože to byla nejlepší varianta. Na začátku závodního víkendu jsme tradičně prošli přejímkami a rozhodli se zúčastnit i tréninků ve třídě Open, abych měl více času a prostoru si na trať zase zvyknout.

V pátek jsme měli první seznamovací tréninky. Trať mě opět překvapila, jak je rychlá a v některých pasážích, např. v alejích, dost úzká. Musel jsem si na to zvyknout, ale hned ve druhém tréninku jsem se dostal na slušný čas. V sobotu měly být na programu dvě kvalifikace a první závod. V ranní kvalifikaci jsem si zajel osobní rekord oproti časům před dvěma lety, kdy jsem tam vyhrál závod. Do druhé kvalifikace se bohužel zhoršilo počasí a bylo jasné, že budou rozhodovat první zajetá kola. Šlo navíc o první kvalifikaci do IRRC, takže bylo důležité zajet co nejlepší kola. Bohužel se mi nepodařilo navázat na časy zajeté v první ranní kvalifikaci ve třídě Open. I přes to jsem zajel čas 1:56,3 a získal třetí místo, takže jsme si splnili cíl – tím je vždy se dostat do první řady na startu. Závěr kvalifikace ovlivnilo špatné počasí, protože začala přicházet bouře. Na cílové rovince, kde se jede kolem 270 km/h, se mi stala nebezpečná situace. Na hrbolu se mi odlehčilo přední kolo a zrovna na volném prostranství, kde bylo dost vody, do mě z boku foukl silný vítr. Zavřely se mi řídítka a odfouklo mě to asi jeden metr do strany. Lekl jsem se toho, protože jsem tohle nikdy nezažil. Zajel jsem proto do boxu. Následně se podmínky ještě zhoršily, přišla velká bouře a kvalifikace byla stejně ukončena červenou vlajkou. Bouře přešla, hned vysvitlo sluníčko a bylo jasné, že trať oschne.

Do závodu jsme nastoupili na suchou trať. Do závodu jsem dobře odstartoval, možná i díky dobré vzpomínce z minulosti. Pohyboval jsem se kolem čtvrtého místa, ale hned po startu se přijíždí do míst, kde jsem dříve spadl a celý víkend jsem tam jezdil opatrně. Tam mě předjel Gary Johnson a ještě jeden soupeř a já se propadl na šesté místo. Musel jsem se probojovávat zpátky, ale bylo to těžké, protože tihle kluci jsou rychlí a trochu mi ucukli. Poté jsem se dotáhl na Marka Červeného a dvě kola před cílem jsem ho předjel. Pozici jsem si udržel až do cíle, takže jsem první závod dokončil na pátém místě celkově, ale byly tam dva starty na divokou kartu, takže na třetím místě v IRRC. S tímto výsledkem jsme byli spokojení, protože jsme získali slušnou porci bodů. Tím pro nás skončil sobotní program.

Kvůli počasí nám v neděli přesunuli druhý závod už na ráno, protože mělo být hezky a poté se mělo počasí zhoršit. Nedělní program jsme tak rozjeli my se Supersporty IRRC. Start se mi opět povedl a opět jsem se pohyboval kolem 3. – 4. místa. Znovu se opakoval stejný scénář, kdy mě kluci předjeli v té „mé“ zatáčce. Poté jsem jim předjetí hned vrátil a držel jsem se na čtvrtém místě, těsně za třetím. Bohužel závod byl kvůli pádu přerušen červenými vlajkami. Jeden finský závodník, který měl už loni jiný incident, tentokrát sestřelil Sebastiana Frotschera. Sebastian skončil v péči lékařů, utrpěl těžká zranění, ale naštěstí byl stabilizován a nyní byl již propuštěn z nemocnice. Všichni na něj myslíme a přejeme mu brzké uzdravení. Kvůli tomu byl náš závod restartován. Po restartu jsem na tom byl víceméně stejně, opět jsem se držel kolem 4. místa a byl v kontaktu s třetím Markem Červeným. Závod byl restartován na šest kol, ale ve čtvrtém kole na mě problikla kontrolka tlaku mazání. Ta okamžitě zhasla, ale poté, na výjezdu z jedné šikany, se kontrolka rozsvítila napořád. Raději jsem motorku zastavil, aby nedošlo k větší poruše motoru.

Bohužel mě z druhého závodu vyřadila technická závada ve chvíli, kdy jsem mohl opět získat třetí místo v IRRC. To by byl skvělý výsledek po návratu na tuto trať, ale techniku bohužel neovlivníme. Naštěstí je to jenom technika a neskončil jsem závod kvůli pádu nebo zranění. Jsem rád, že jsem Imatru po dvou letech zvládl takovým způsobem a ve zdraví se vrátil zpátky domů. Navíc jsem si o jednu vteřin zlepšil čas a celou dobu držel krok vpředu s těmi nejrychlejšími. S víkendem jsme spokojení a jedeme dál. Teď už se chytáme na závody českého mistráku ve slovenském Hričově. Neměl jsem moc času se aklimatizovat a už se zase balíme na další závody. Za dva týdny nás pak čeká další závodní podnik IRRC v belgickém Chimay. Bude to nabitý program, ale věřím, že tým udělá všechno proto, aby dali motorku do pořádku.

Letos nás bohužel trápí technické závady, ale je to dáno tím, že se v IRRC neřeší omezení nových Supersportů. Všude ve světě jsou dána technická pravidla, aby se vyrovnal výkon starších a nových Supersportů. Je to na zamyšlení, aby to pořadatel začal řešit. Řeší se to ve všech šampionátech ve světě, v mistrovství světa, v českém mistráku, v Alpe Adria, v IDM, jen v IRRC ne. Tým pro motorku dělá opravdu hodně, vždycky je perfektně připravená, ale jsme na hraně jejích možností, abychom mohli konkurovat Supersportům nové generace, která ale nemají žádná omezení. Je těžké dohnat výkon Yamahy R6 s Ducati 955 nebo Triumphem 765, GSXR 750 atd., když nejsou omezené. V IRRC by nám stačilo dojíždět na podobných pozicích, jaké dojíždím a bojovali bychom o nejvyšší příčku celkově. Teď se bohužel potýkáme s technikou, že to někdy nevydrží. Jsme v půlce sezóny a věřím, že nás ještě čekají dobré závody. Závěrem chci týmu a všem sponzorům poděkovat za jejich práci a podporu a rád bych všechny fanoušky pozval na závody v Hričově.“

Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Libufoto

Letošní sezóna českého Open MČR a PČR na přírodních okruzích pod záštitou Autoklubu České republiky pokračovala v polovině července v Dolním Hričově, kde se jelo díky spolupráci AČR, SMF, CAMS a Alpe Adria. Na letiště v Žilině se tak díky tomu sjelo značné množství závodníků. Mezi nimi byl také Petr Najman, který sem zamířil hned po návratu ze závodů IRRC ve finské Imatře. Severočeský závodník se zúčastnil opět závodů ve dvou třídách Supertwin a Supersport. Ve všech závodech bojoval o vítězství a vždy vystoupal na stupně vítězů. Tento výkon mu přinesl velice pěknou porci bodů do celkového hodnocení šampionátu.

Petr Najman

„Na slovenském letišti v Hričově se jel třetí podnik českého mistrovství na přírodních okruzích, kam jsme se opět přihlásili do obou kubatur – Superspot a Supertwin. Bylo to pro mě docela náročné, protože jsem si po příjezdu z finské Imatry ani nestihl vybalit a už jsme se chystali na Slovensko. Všechno jsme zvládli a s kluky vyrazili ve čtvrtek. Nakonec byla cesta delší než do toho Finska. Ve čtvrtek jsme se ještě snažili stihnout technické přejímky, kterými jsme bohužel úspěšně neprošli. Měli jsme problém s pěnou v nádrži. Techničtí komisaři zkoumali kamerou, zda je jí v nádrži dostatek, s čímž jsem se ještě nikdy nesetkal. Druhý den už jsme prošli technickou přejímkou a připravovali se na první trénink.

Na tomto letišti jsem jel naposledy před dvěma lety, navíc tehdy s Triumphem a Supermonem, takže jsem tu teď měl úplně jiné motorky. Vše od začátku probíhalo dobře. Nastavení jsme nechali na sucho, ani jsme nemuseli měnit převody, takže jsem jen jezdil a dostával se postupně do tempa. Většinou jsem dojížděl na druhém místě jak ve volných trénincích, tak v kvalifikacích. S tím jsme byli spokojení, protože první řada je důležitá pro dobrý start do závodu. Pátek jsme zakončili první kvalifikacemi a v sobotu nás čekali druhé kvalifikace a první závody.

V prvním závodě Supertwinů se mi nepovedl start. Dostal se přede mě jeden jezdec, který mě zdržel a Marek Červený mě díky tomu ucukl. Ve druhém kole jsem se dostal na druhé místo a chtěl začít Marka stahovat. Bohužel on v tu chvíli spadl a já získal první místo. Do konce závodu jsem si jistil záda, aby mě nikdo neohrozil a dojel si pro 25 bodů z prvního závodu. Z toho jsme měli radost. Je jasné, že tomu pomohl pád Marka Červeného, že jsme nemohli bojovat, ale to jsou závody, a to se stává.

Nato jsme vyrazili do prvního závodu Supersportů. Věděl jsem, že to bude hodně náročné kvůli vysokým teplotám. Bylo těžké z toho vedra nezkolabovat už jen v kraťasách, natož mít oblečení pod kombinézu, kombinézu, rukavice helmu, jet na motorce, kde má motor 100 °C, výfuk 300 °C a závodit na betonové ploše na letišti, kde není žádný stín. Bylo to pravdu těžké pro všechny. Do závodu jsem hůř odstartoval, protože byla velice zrychlená chvíle před startem se semaforem. Už ve chvíli, kdy odcházel pořadatel s červenou vlajkou, tak svítila světla. Nedokázal jsem se na to úplně zkoncentrovat. Po startu se přede mě dostal Wolfi Schuster a Marek Červený nám zase ucukl. Před Wolfiho jsem se dostal, ale Marek už byl daleko. Snažil jsem si pozici uhlídat a dovést důležitých 20 bodů do mistráku. To se mi podařilo, takže jsme sobotu ukončili spokojení.

V neděli nás čekal Warm Up a dva závody. Do závodu Supertwinů už jsem věděl, jak bude startovní procedura probíhat, takže jsem se na to připravil a povedlo se mi dobře odstartovat. Byl jsem hned v závěsu za Markem Červeným. Chytil jsem jeho tempo a byl schopný s ním jet v těsném kontaktu. Nechtěl jsem jít před něj, protože by to bylo riskantní kvůli nedostatku míst k bezpečnému předjíždění. V osmém kole z dvanácti se mi na jednom z výjezdů ze zatáček rozsvítila červená kontrolka se závadou trakce. Motorka dál jela, ale při každém přizvednutí předního kola hodně ubrala výkon. Byla to závada v elektronice, která se projevuje tak, že když má nějakou drobnou odchylku, tak začíná hodně zasahovat do výkonu. To mi dělala po každém výjezdu z vracáků. Kvůli tomu jsem začal ztrácet a už jsem neudržel kontakt s Markem. V tu chvíli pro mě bylo důležité dojet závod a získat body do celkového hodnocení šampionátu. Souboj jsem musel vzdát, ale dojel jsem si pro dobré umístění s velkým náskokem na jezdce za mnou, takže jsme byli spokojení.

Následoval pro mě už poslední závod na Ducati. Bylo to už pravdu velice fyzicky náročné. Do závodu jsem dobře odstartoval a ujal se prvního místa. Dvě kola jsem vedl, ale poté mě Marek Červený předjel na brzdách v zadní pasáži trati. Snažil jsem se s ním držet kontakt, navíc jsme společně ujížděli ostatním za námi. Zvolil jsem jistotu, protože byly podmínky opravdu šílené. Udržel jsem klidnou hlavu, dojel na druhém místě a získal dalších dvacet bodů.

V součtu závodů jsem skončil v AČR celkově první v Supertwinech a druhý v Supersportech, získali jsme čtyřicet pět bodů do Supertwinů a čtyřicet bodů do třídy Supersport v bodování mistráku ČR. Za mě to byl podařený víkend, motorky nám fungovaly, a kromě té elektroniky u Aprilie v druhém závodě jsme neměli žádné problémy. Bohužel zmíněná závada elektroniky je bolístkou u všech Aprilií. Potýkají se s tím všichni a nikdo neví, co s tím.

Na závěr chci moc poděkovat klukům, kteří mi celý víkend pomáhali, jmenovitě Honzovi Nehasilovi, Matysovi Vlachovi, Peťovi Urikovi, všem mechanikům a týmu Buldoci, kteří mi připravují motorku do Supertwinů a zázemí. Zároveň také velké díky všem mým sponzorům. I přes ty těžké podmínky jsme si víkend užili, v týmu byla sranda a už se těšíme na poslední podnik českého mistráku pod Autoklubem, který bude na letišti v Trenčíně. Tento týden mě čeká pauza a příští týden odjíždím do Chimay na další podnik IRRC.“

Zdroj: Tisková zpráva, foto: tým

Závodní okruh Schleizer Dreieck hostil o uplynulém víkendu další kolo mezinárodního road racingového šampionátu. Šlo o druhé závody této sezóny v IRRC, kde opět nemohl chybět ani český závodník Petr Najman s domácím týmem Laserscanning Europe by PSB Motorsport. Petr tu poslední dvě sezóny zažívá náročné víkendy. Loni po pádu skončil v péči lékařů, letos ho naopak zlobila technika. Tým pracoval na jedničku a snažil se veškeré problémy vyřešit, takže Petr mohl nastoupit do obou závodů. První závod ale opět ukončila technická závada, takže do druhého závodu musel nastoupit jen se sériovým motorem. I tak bojoval o pozice kolem pátého místa celkově, třetího v IRRC. Nakonec však po chybě a vyjetí mimo trať dojel o několik míst dál, přesto si dokázal připsat další body do hodnocení šampionátu.

Petr Najman

„Ve Schleizu nás čekaly druhé závody evropského šampionátu, na které jsme se snažili co nejvíce připravit. Byli jsme kvůli tomu týden předtím testovat v Mostě. Všechno fungovalo bez problémů. Ve Schleizu se tradičně jezdilo už v pátek, kdy bylo na programu šest volných tréninků. Měli jsme v plánu je využít, protože i když není trať ve Schleizu těžká na naučení v otázce toho, kam vede, tak je náročná na správný průjezd trati. Začali jsme hned ráno v osm hodin a první tréninky byly skvělé. Ve třetím tréninku se mi bohužel rozbila převodovka, takže jsme ho nemohli dokončit. Díky dobré připravenosti týmu máme k dispozici druhou totožnou motorku, takže jsme do dalších tréninků nastoupili s ní. Motorka fungovala dobře, a tak jsme byli dobře připravení na sobotní kvalifikace.

Na začátku první kvalifikace se jelo na vodě, ale trať začala osychat, hlavně ve stopě, proto jsem zajel do boxů na výměnu mokrých pneumatik za slicky. Zajel jsem na nich dvě kola a pokusil jsem se získat dobrý čas. To vyšlo a bylo z toho druhé místo, což byla dobrá výchozí pozice. Věděli jsme, že se počasí bude zlepšovat a bylo jasné, že o pořadí na startovním roštu rozhodne druhá kvalifikace.

Po tomto tréninku motorka zhasla a šla hůř nastartovat, takže se mechanici pustili do opravy a zjistili závadu na motoru. Jelikož jsme s sebou neměli třetí rezervní motor, tak jsme na tomto poškozeném motoru museli odjet i druhou kvalifikaci. Mechanici věděli, že motorka nemá takový výkon, jaký by měla mít, ale že se s tím dá jet. Nebylo to ideální, ale zároveň jsme nepřišli o kvalifikaci. I přes to jsem se snažil dostat do tempa a v posledním kole se mi podařilo zajet dobrý čas, který mě dostal na třetí místo a do první řady na startovním roštu. To bylo skvělé, protože to bylo naším cílem. Byli jsme velice spokojení. Nakonec jsme zjistili, že jsme na motoru bez výkonu nechali ještě zapnutý režim elektroniky na vodu, který motorce utlumuje výkon. O to větší radost jsme měli z výsledku. Mechanici se rozhodli vyndat oba dva motory a zajet s nimi sto kilometrů o dílny v Chemnitz, aby na neděli připravili jeden motor. To se jim podařilo a stihli se večer vrátit.

Na neděli ráno mi tým přikoupil Warm Up, abychom motorku vyzkoušeli. Měli jsme v plánu zajet tři až čtyři kola, jen pro vyzkoušení, zda všechno funguje. To se potvrdilo a ráno jsem jel téměř stejné časy jako v kvalifikaci. Byl znatelný rozdíl na motoru, takže panovala spokojenost a těšili jsme se na závody. Bylo jasné, že s fungující motorkou dokážu časy stahovat.

Start do prvního závodu se mi podařil. Držel jsem se na třetím místě v kontaktu s jezdci přede mnou. Hned v prvním měřeném kole jsem si zajel svůj osobní rekord a asi o šest desetin lepší čas než v kvalifikaci. Za to jsem byl moc rád, ale ve třetím kole mi časomíra ukazovala +1 s. To jsem nechápal, protože jsem se začal rozjíždět a tlačit na to. Následně jsem to pochopil na cílové rovince, kde motorka začala ztrácet výkon a jakoby mě někdo „tahal za ocas,“ jak se říká. Nechtěl jsem riskovat větší poškození motoru, když už moc nejel, takže jsem ho vypnul, zvedl ruku a ze závodu odstoupil. Moc mě to mrzelo, protože jsem chtěl ve všech závodech sezóny dojíždět, abychom sbírali body. Bohužel to nevyšlo.

Do druhého závodu nám zbývala poslední možnost – a to vyndat z krabice sériový motor – a odjet to s ním alespoň na nějaké body. Bylo jasné, že to v této konkurenci bude hodně náročné. Start se mi opět podařil a držel jsem třetí místo. Snažil jsem s udržet ostatních, ale s prvními nešlo jet. Ve třetím nebo čtvrtém kole mě na cílové rovince předjel závodník na Krämeru, což je devítistovkový dvouválec. Snažil jsem se ho co nejvíce držet, ale poté mě zase na motor na cílovce předjel Gary Johnson se Suzuki 750. Celý závod jsem s nimi držel kontakt. V technických pasážích jsem je stahoval, ale v místech, kde rozhodoval motor, mi vždycky cukli.

V předposledním kole jsem bohužel v první levé zatáčce udělal jezdeckou chybu. I přesto, že jsem je nechtěl předjíždět, tak jsem šel později na brzdy. Věděl jsem, že už bych zatáčku neprojel, takže jsem musel motorku narovnat a vyjet z trati do kačírku. Podařilo se mi zastavit jen metr před bariérou. Snažil jsem se vyjet, ale moc to nešlo a motorku jsem musel vytáhnout ručně. Na trať jsem se vrátil, ale ztratil jsem tím čtyřicet vteřin. Kvůli tomu jsem přišel o několik míst, ale závod jsem dokončil na 15. místě celkově a na 13. místě v IRRC. Nějaké body jsem získal a jsem rád, že jsem viděl šachovnicovou vlajku.

Z dat z elektroniky jsme zjistili, že jsem šel později na brzdy o dvacet metrů. To bylo opravu pozdě. Bohužel to byla moje chyba, která mě stála třetí místo v IRRC. Sice jsem se pohyboval kolem pátého nebo šestého místa, ale přede mnou byli hostující závodníci z IDM a jiných šampionátů, kteří by nebodovali. Mohl jsem mít třetí místo, ale nedopadlo, to jsou závody. Technika nás dost pozlobila, ale i to se někdy stává. Moc mě to mrzí, protože tým funguje skvěle. Kluci se snaží, jeli skládat motor, ale ve Schleizu máme poslední dva roky smůlu. Pořád to ale dopadlo lépe než loni, kdy jsem v prvním závodě v prvním kole spadl a musel být hospitalizován v nemocnici.

Co se týče mých výkonů z víkendu, tak jsem spokojený, protože jsem se v každé rozjížďce držel okolo třetího místa a jel o vteřinu rychleji než loni. Neměl jsem ani žádné problémy s fyzičkou. Jen nás bohužel pozlobila technika, a nakonec jsem ještě udělal jezdeckou chybu. Jsou to závody, ale naštěstí nejsme já ani motorka rozbití. Motory dá tým co nejrychleji dohromady a budeme připraveni do finské Imatry, kde se pojede za tři víkendy. Závěrem chci celému týmu a všem partnerům poděkovat za podporu.“

Zdroj: Tisková zpráva, Foto: Milan Kubín

Velice náročný závodní květnový program pokračoval pro Petra Najmana závody v Hořicích v Podkrkonoší. Tento měsíc rozjel ve Starém Městě, následovaly závody IRRC v Hengelu a nyní to byly slavné 300 zatáček Gustava Havla. Petr opět nastoupil do tříd Supersport a Supertwin, kde od začátku patřil mezi favority. Během sobotních kvalifikací se musel vypořádat s nepřízní počasí a mokrou tratí, nicméně i tak dokázal získat v obou třídách pole position.

V neděli jako první nastoupil do závodu Supersport, kde se po startu ujal vedení a poté, co jeho největší konkurent Marek Červený spadl, nenašel přemožitele. Závod byl ukončen za zvláštních okolností červenou vlajkou, nicméně výhra s obrovským náskokem byla pro Petra jasná. Hned poté následoval závod třídy Supertwin, do kterého to bylo těžké ohledně výběru pneumatik. Trať ve větší části oschla, ale v lese bylo mokro. Risk s obutím slicků nakonec vyšel na výbornou. Úvod závodu se Petrovi moc nepovedl, ale po stíhací jízdě získal průběžné čtvrté místo. Závod byl poté přerušen a po restartu vybojoval další vítězství. V Hořicích tak získal double na stupni nejvyšším a celkově již 8. vítězství na této legendární trati. Díky tomu se zde dostává mezi nejlepší jezdce historie.

Kompletní výsledky z víkendu: https://chronovision.cz/events/53

Petr Najman

„V Hořicích to pro nás byl druhý závod letošní sezóny pod záštitou Autoklubu České republiky. Moc jsem se na 300 zatáček Gustava Havla těšil, protože jak vždy říkám, jde o vrchol sezóny, i když je na jejím začátku. Předpověď počasí nebyla moc dobrá a čekali jsme, jak to dopadne. V pátek jsme vše připravili, absolvovali přejímky a čekali, jaká bude sobota. V sobotu pršelo, bylo mokro a připravovali jsme motorky na nastavení na vodu. Na Aprilii do třídy Supertwin jsem na vodě ještě nejel, ale trochu jsme věděli, co na ní udělat. Naopak na Ducati do třídy Supersport to pro nás byla velká neznámá. Něco jsme vyzkoušeli a vyjeli jsme na trať.

První mokrý trénink jsem jel na Ducati a hned mi bylo jasné, že jsme nastavení netrefili. S motorkou se nedalo moc jet, pořád se mi vlnila, ale trénink jsem dojel, abych měl najetá kola. První trénink jsem dokončil na 7. místě. Poté jsme vyjeli s Aprilií, u které jsme nastavení naopak trefili. Od začátku se mi jelo dobře a skončil jsem na 2. místě.

Odpoledne nás čekaly druhé kvalifikace a podmínky byly stále proměnlivé. Vždy to začalo osychat a pak zase zapršelo, a tak se to střídalo, ale jeli jsme na mokrých. Nastavení Ducati jsme tentokrát trefili a hned to bylo lepší. Potřeboval jsem zajet lepší čas, protože výsledkově bych zatím stál až ve třetí řadě. Chtěl jsem dopředu. Trať byla mokřejší než ráno. Neočekávalo se, že se bude zrychlovat, ale já jsem tomu věřil, protože první kvalifikace byla hodně ovlivněná špatným nastavením. Vyjeli jsme na trať, ale brzy byl nějaký pád a zahnali nás zpátky. Trénink byl poté zkrácený, a proto jsem se snažil rychle dostat do tempa, abych zajel slušné časy. Z boxů mi ukazovali, že jsem první s náskokem 3–4 vteřiny. Nevěřil jsem tomu a v dalším kole mi ukázali čas 2:34. To bylo asi o devět vteřin rychlejší než čas, který jsem zajel v první kvalifikaci, kde to bylo sušší. Tomu jsem stále nevěřil a myslel jsem si, že mám poruchu v časomíře. Po dojetí jsem zjistil, že jsem žádnou poruchu neměl. Jel jsem opravdu v takovém tempu a získal pole position v Supersportech. Měl jsem opravdu velkou radost.

Následovala druhá kvalifikace třídy Supertwin, kde jsem se chtěl také dostat do první řady. Celý trénink jsem měl problém s pomalými jezdci a neměl moc prostoru zajet dobré kolo. Vždy jsem někoho dojel nebo musel předjíždět. Jedno kolo se mi poté povedlo a zajel jsem čas, který opět stačil na pole position s 0,6 vteřiny náskoku na druhého. Získal jsem tak dvakrát první místo, což jsem vážně vůbec nečekal. Bylo to skvělé a sobotu jsme ukončili dobrými výsledky. Museli jsme se ale chystat na neděli, protože bylo stále otázkou, jaké bude počasí. Každá předpověď ukazovala něco jiného.

V neděli ráno bylo hezky a první dva závody se odjely na suchu. Jen co jsme měli vyjet na trať se Supersporty, tak začalo pršet. Nejprve to bylo pár kapek, ale poté se rozpršelo víc a bylo jasné, že se pojede na mokru. Rychle jsme přenastavili motorku, obuli mokré pneumatiky a šli do mokrého závodu. Hned po startu závodu jsem se ujal vedení a chtěl udávat tempo, protože jsem měl trať na mokru dobře najetou z kvalifikace. To se mi podařilo a v prvním kole jsem byl stále první. V dalších kolech jsem udržoval první místo a poté už mi ukazovali náskok pěti vteřin. Snažil jsem se neriskovat a jet konstantně. Náskok se mi dařilo stále navyšovat až na hodnotu přes deset vteřin. V pátém nebo šestém kole jsem si všiml, že motorka Marka Červeného leží v příkopě. Marek za mnou spadl již ve druhém kole při highsideru na výjezdu ze zatáčky, takže jsem tím ztratil přímého konkurenta.

Závod jsem celou dobu dominoval a stále zvyšoval náskok. Mechanici z boxu i někteří diváci mi ukazovali ať zvolním, ale já jsem nechtěl ubírat na tempu, abych neudělal zbytečné chyby. Přišlo mi, že jedu komfortně. Ke konci závodu začali na jednom úseku mávat červenými vlajkami, ale na trati jsem nic neviděl, ale zvolnil jsem. Poté jsem viděl, jak Karel Brandtner veze Marka Červeného u sebe na motorce a jedou spolu, tak jsem je předjel a říkal si, co se to děje. Na cílové rovince mi mechanici ukazovali, ať jedu dál, protože tam byla zelená. Pokračoval jsem tedy v závodě dál, ale následně už někteří jezdci mávali divákům, takže to bylo zmatečné. Nejspíš došlo ke špatné komunikaci mezi traťovými komisaři a vedením závodu. Závod byl nakonec ukončen červenými vlajkami asi tři kola před cílem. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem závod vyhrál. Bylo to skvělé a byl jsem šťastný. Neudělal jsem žádnou chybu a v pořádku dovezl sebe i motorku do cíle.

Čekala nás jen krátká pauza a poté závod Supertwinů. Mezi tím už svítilo sluníčko a trať stále více osychala i kvůli zdržení. V lese omývali trať od oleje, takže tam bylo mokro. Kvůli tomu byla velice těžká volba, jaké zvolit pneumatiky, protože větší část trati byla suchá, ale v lese bylo velké mokro. Nakonec jsme zvolili kompletní slicky. Na startovní rošt jsme si vzali mokré pneumatiky, že bychom je tam případně přezuli. Po zaváděcím kole jsem si slicky nebyl tak jistý, protože v lese to bylo opravdu ještě dost mokré. Na startovním roštu měl Marek Červený přední mokrou a zadní suchou a začali ji přezouvat a Honza Markalous měl také obě na sucho, tak jsem se nakonec rozhodl, že si slicky nechám. Šli jsme do toho, že to riskneme a uvidíme.

Po startu jsem nechtěl být úplně první, abych nemusel udávat tempo, protože to v lese na mokru bylo opravdu nebezpečné. Nechtěl jsem odstartovat rychle, abych nebyl první, ale to se mi vymstilo. Motorka mi najednou cukla a já hodně zpomalil. Tím, jak všichni odstartovali naplno, tak mě začali objíždět a s jedním jezdcem jsme měli kontakt. Naštěstí se nic nestalo. Kvůli tomu jsem však odjížděl kolem 13. místa a byl jsem dost vzadu. Během pár kol jsem se začínal probojovávat dopředu. Byl jsem čtvrtý, kousek za třetím a určitě bych ho v tom kole předjel, ale najednou přišly červené vlajky. V úseku, kde to bylo nebezpečné, spadl Marek Červený. Naštěstí se mu nic nestalo, ale nás zase zahnali zpátky do boxů.

Bohužel nebyla odjetá ani půlka závodu, takže byl závod restartován na pět kol s pořadím, jak jsme dojeli před ukončením závodu. Já jsem startoval ze třetího místa, což bylo dobré. K tomu navíc začala trať osychat a já věděl, že nám slicky hrají do karet. Naopak to bylo horší pro ty, co měli mokré pneumatiky. Ti byli silnější jen na začátku závodu, a ne po restartu, kdy to ještě více uschlo.

Po restartu jsem byl druhý za Michalem Dokoupilem, ale hned při nájezdu do města jsem ho předjel. Snažil jsem se mu rychle ujet, protože jsem věděl, že to na suchu půjde bez problému (pozn. on měl pneumatiky do mokra). V lese jsem jel pomalu, ale věděl jsem, že to, co naženu na většině suché trati, na mokru moc neztratím. Nechtěl jsem riskovat pád, a proto jsem tam jel pomalu. I přes to jsem si během pár kol vybudoval náskok, který jsem následně ještě navyšoval. Nakonec jsem vyhrál s náskokem sedmi vteřin na druhého. Získal jsem dvě vítězství za sebou. Vím, že jsme měli ve druhém závodě trochu štěstí, ale to jsou závody. Zvolil jsem taktiku bezpečí a jet na začátku závodu více v klidu, abych nespadl, a to se vyplatilo. Vyplatilo se vyčkat a být v klidu. Tím jsme skvěle završili zatáčky.

Závěrem chci moc poděkovat týmu Buldoci za poskytnutí motorky, mechanického a technického zázemí. Dále chci poděkovat Robertovi Papežíkovi, který mi poskytoval technickou podporu k Ducati. Strávil s námi víkend a pomáhal mi. Jsem mu za to moc vděčný, protože má na výsledku také zásluhu. V neposlední řadě chci poděkovat Thomasovi Stinglovi z PSB Motorsport, který také přidal ruku k dílu. Byl s námi celý víkend a spolu jsme ladili taktiky a nastavení. Určitě má na tomto výsledku velký podíl. Vše fungovalo perfektně. Moc všem zmíněným děkuji a také velice děkuji všem sponzorům a partnerům, protože by to bez nich doopravdy nešlo. Není to jen fráze, ale je to skutečnost. Velice si veškeré podpory vážím. No a také děkuji všem fanouškům, kteří nám přišli do Hořic fandit, toho si také nesmírně vážím.“

Zdroj: TZ, Foto: Roman Vlačiha, Pavel Salaba

Letošní sezónu závodů na přírodních okruzích pod záštitou Autoklubu ČR rozjely závody na Slováckém okruhu, kde se jel o uplynulém víkendu XX. ročník. Do Starého Města se sjela bohatá konkurence a na startovních listinách nechyběl ani Petr Najman. Po problémech z Jarní ceny Brna se mu podařilo zprovoznit i Ducati do třídy Supersport, takže jsme ho mohli opět sledovat na startu dvou kubatur. Petrovým tradičním největším soupeřem byl znovu Marek Červený, se kterým se utkal o vítězství v obou závodech. Nakonec severočeský rodák dojel za Markem druhý ve třídě Supersport, ale ve třídě Supertwin už nedal nikomu šanci a šachovnicovou vlajku protnul jako první. Díky tomu všemu si alespoň spravil chuť po nevydařeném Brně a zároveň se dobře naladil na příští závody. Jen za pár dní odjíždí do holandského Hengela, kde se rozjede letošní sezóna mezinárodního road racingového šampionátu (IRRC). 

Kompletní výsledky z víkendu: ZDE

Petr Najman

„Ve Starém Městě na Slováckém okruhu na Moravě nás čekal první závod MMČR na přírodních okruzích pod Autoklubem ČR. Po technických problémech s Ducati po Jarní ceně Brna nebylo vůbec jisté, zda sem s ní přijedu. Bylo jisté, že sem určitě přijedu s Aprilií do třídy Supertwin, ale snažil jsem se problémy s Ducati také vyřešit. Až ve čtvrtek večer před závody se mi ji podařilo dodělat a byl jsem rozhodnutý ji ve Starém Městě vyzkoušet. Mezi tím už byl můj mechanik na cestě a já vyjel v pátek.“

„V depu jsme se sešli, prošli přejímkami a připravili se na sobotní kvalifikace. V sobotu pro mě bylo nejdůležitější vyzkoušet Ducati, zda na ní vše funguje. Motorka jela dobře, ale pro jistotu jsem několikrát zastavil pro kontrolu, zda vše funguje a nic z ní neuniká. I tak se mi podařilo v první kvalifikaci zajet druhé místo. Poté jsem přeskočil na Supertwina, ale byli jsme na této trati poprvé s Aprilií, takže jsme neměli žádná data a poznatky, z čeho vycházet. Sedlo mi to a dojel jsem opět druhý. Rozhodli jsme se do motorek nezasahovat, protože to byly s oběma na této trati první zkušenosti. Navíc na road racingu není moc možností na velké změny. Vyrazili jsme do odpoledních tréninků, kdy jsem Ducati už věřil a v hlavě měl cíl zajet dobrou kvalifikaci. Podařilo se mi opět druhé místo, ale jen s necelou vteřinou ztráty na prvního a s náskokem přes tři vteřiny na třetího. S tím jsme byli spokojení, protože jsem měl dobrou výchozí pozici do nedělního závodu. Ve třídě Supertwin to bylo trochu vyrovnanější a neustále jsme se přetahovali o první místo. Největším problémem tohoto tréninku bylo větší množství jezdců na trati a jejich předjíždění. Byl problém najít volnější místo na trati pro zajetí slušného času. I tak se mi podařilo zajet druhé místo se ztrátou kolem půl vteřiny. Cíl se opět splnil, neměli jsme žádné závady a v obou třídách jsme startovali z první řady. S tím jsme byli spokojení a na neděli jsme udělali jen běžný servis.“

„Předpověď počasí byla také příznivá a oproti Brnu to bylo o poznání lepší. Večer sprchlo, ale v neděli bylo opět sucho a my si užili sluníčko. Prvním závodem pro nás byly Supersporty. Věděl jsem, že bude těžké s Markem Červeným udržet tempo. Start se mi podařil, jel jsem první, ale hned na rovince z města mě Marek předjel. Snažil jsem se ho udržet, ale měl lepší tempo. Nechtěl jsem riskovat, takže jsem se držel svého tempa, a navíc navyšoval náskok na třetího. Cílem jsem projel na druhém místě v klidu a s dobrým náskokem. Po předchozích závodech v Brně a s tím, že jsem motorku sešrouboval v devět hodin večer před závody, jsem byl mimořádně spokojený.“

„Následoval závod Supertwinů, kde jsem měl ambice na dobrý výsledek, ale zároveň jsem věděl, že to bude opět těžké. Start do závodu se mi znovu podařil, jel jsem první, ale na mostě mě předjel Martin Hrstka. Čekal jsem, že to bude Marek Červený, ale byl to Martin. Za dvě zatáčky jsem mu předjetí vrátil, a tak jsem první kolo projel jako první. Poté jsem si ho už pohlídal a zajímalo mě, kde je Marek Červený. Za mostem jsem se na obchvatu ohlédl a viděl jsem ležet nějakou motorku na trati. Čekal jsem, že budou vyvěšené červené vlajky, což se stalo a rovnou jsem z prvního místa zajel do boxů. Zdržení bylo malé, takže byl závod restartován na sedm kol. Start se mi tentokrát moc nepodařil, ale do první zatáčky jsem byl opět první. Tuto pozici jsem udržel dvě kola, ale následně mě na brzdy předjel Marek Červený. Čekal jsem, že zase nasadí rychlé tempo. Zavěsil jsem se za něj a dvě kola jsem četl jeho jízdu, protože v trénincích jsme se nepotkali. Přibližně ve čtvrtém nebo pátém kole jsem si najel podobně jako on. Byl jsem za ním velice blízko. Na výjezdu ze zatáčky z města jsem využil slipstream a na brzdách do další zatáčky jsem ho předjel. Poté jsem se snažil jet ve stejném tempu, ale on mě nepředjel a do cíle zbývalo už jen jedno kolo. Do toho jsme začínali potkávat pomalejší jezdce, takže jsem očekával, že přijdou komplikace. Samozřejmě, že jsem kolaře potkal v tom nejhorším místě, a to v retardéru. Tím mě z pomalil, ale Marek mě nepředjel. Do poslední zatáčky jsem se snažil perfektně trefit brzdné body, aby neměl prostor mě předjet a u kruhového objezdu už jsem si byl jistý, že to do cíle už dojedu první. To se podařilo a s Aprilií týmu Buldoci se nám podařilo vyhrát letošní první road racingový závod pod záštitou AČR.“

„Po víkendu jsme byli opravdu spokojení a měli velkou radost. Je to samozřejmě začátek sezóny, ale po nevydařeném a promrzlém Brnu to bylo dobré spravení chuti. Potřeboval jsem to. Chci poděkovat celému týmu Buldoci a všem sponzorům, díky kterým se nám takové výsledky povedly. Neusínáme na vavřínech, protože je před námi ještě celá sezóna a spousta závodů. Nyní se musím rychle zregenerovat, protože ve čtvrtek brzy ráno odjíždím do Hengela na první závody tzv. mistrovství Evropy v Road Racingu (závody mezinárodního road racingového šampionátu – IRRC) s týmem Laserscanning Europe by PSB, takže se na to moc těším. Budu moc rád za vaši podporu a držení palců alespoň u live timingu.“