Po stopách polského endura
14.8. se jelo další kolo českého poháru ve sjedu, Czech Top On Trail DH Cup, tentokrát na pro nás domácím Ještědu. Po loňské úpravě sjezdové trati, v jinak zanedbaném ještědském bikeparku, jsme se nechali zlákat a s Tomášem se přihlásili do enduro kategorie. Konkurence tu byla opravdu nabitá a bojovalo se o každou sekundu a metr na trati. Několik sobotních tréninkových jízd napovědělo, že se bude hodně prášit a o defekty také nebude nouze, což v prvních měřených jízdách v neděli dokázala téměř celá první desítka eliťáků.
Raději tedy přidáváme nějakou desetinku tlaku navíc. Práší se ještě víc než v sobotu, kvaldu jedeme spíš na jistotu. Já finálovou jízdu jedu už výrazně rychleji a bez větších chyb, ale prostě celková rychlost a plulost tomu dnes chybí a končím trochu zklamaný na 19. místě. Tom také ve finále zrychluje a údajně s jednou drobnou chybičkou dojíždí na krásném 8. místě.
=Venca=
Po úspěšném loňském ročníku jsme se i letos rozhodli pro 3.denní etapový závod Enduro2. Z původních 3 dvojic jsme nakonec poskládali pouze 1 dvojici a 1 trojici. Na rozjetí jsme si zvolili francouzský bikepark Les Gets, kde jsme si ve čtvrtek a v pátek vyzkoušeli suché i mokré podmínky. V pátek večer se pak přesouváme do Meribelu.
Ubytujeme se, nachystáme kola a v sobotu ráno vyražíme na rychlou registraci a první lano. Závod startujeme 9km stagí, na které klesneme přes 950m. Celkem za sobotu na 5 erzetách naklesáme více jak 4000m. Dáme 2 piva v Jacks baru a jdeme se chystat na ďalší den. Ten je v téměř identickém rytmu, 5 stagí, -4000m jen těch měřených km je o pár víc. Denně končíme s cca 50km natočenými km. Počasí stále přeje, sluníčko svítí, práší se. Na poslední den jsou nachystané 3 stage, z toho závěrečná "královská" 9.1km /-1075m. Míra s Tomášem jsou průběžně 13. z dvojic, já s Perňou a Martinem jsme v trojicích na 3. místě s nepatrným náskokem cca 20s. Večer analyzujeme soupeře a je jasný, že zítra musíme sakra zabrat pokud chceme výsledky udržet.
Ráno nám pořadatel kvůli blížícím se bouřkám přesouvá královskou stage na začátek dne, takže se po krátkém transferu bikeparkem, lehce zahřátí přesouváme na start. 4 dny ježdění už jsou v nohách poměrně znát a rozvrhnout síly do 9km, resp 3. dnešních RZ, když jedete na oči, není úplně snadné. V cíli RZ 1 máme trochu smíšené pocity, že jsem sice jeli pěkně, ale nebylo to úplně na max. Na 2ce to narvem. Startujeme v závěsu za českou dvojici Šauer / Kárník a mačkáme ze sebe maximum. Cestou na poslední stage přichází krátká, ale intenzívní bouřka. Po chvilce schovávání vyjíždíme a za pár km už je zase sucho. Poslední RZ je jedna z nejhezčích, les, kořeny, kameny, hrabanka, tak jak to máme rádi. Užíváme si každý metr a nekonečnou euforii v cíli. Zpátky na základnu, vrátit čipy, dát se do kupy a večer na vyhlášení. Míra s Tomem nakonec v elitní kategorii 13. flek a nám se v trojicích podařilo s uhájit 3. místo. Závěrečná party už je pak jen třešnička na dortu za celým prodlouženým víkendem. Stejně jako loni tedy děkujeme teamu Trailaddiction.com za skvělou organizací a určitě se nevidíme naposledy.
=VENCA=
První říjnový víkend jsme s Tomášem vyrazili na trochu netradiční enduro závod do bikeparku na Dolní Moravě. Původní formát Dropdownu byl několika kilometrový sjezd s hromadným startem. Letos, vzhledem k neustále se rozrůstajícímu rezortu DM, již nebylo natažení takovéto trasy možné a proto pořadatel vsadil na 4 RZ, které vedli převážně po tratích bikeparku. Kdo už na DM někdy byl, tak ví, že tady to není klasický bikepark, na které jsme zvyklý z okolních kopců. Tady je to vyhlazené flow s nespočtem boulí, klopenek a skoků všech velikostí. Od malých dvojáčků až po několika metrové lavice, step upy a pod. Pouze pár stovek metrů okoření trochu kamenů, kořenů a hrabanky.
Sobotu jsme poajli tréninkově, projeli všechny RZ, naladili pár skoků a nebýt nekonečných front na lanovku bylo to top. V neděli musíme být po deváte na značkách na ranní breefing, abychom pak další hodinu reps. dvě čekali na svůj start. Kolem půl 11 vyrážím na trať. První výšlap asi do 3/4 kopce je celkem v klidu, na RZ2 jedeme lanovkou, pak 2 krátké výšlapy na RZ3 a 4 a je hotovo. Celkově i s lanem asi 920m výškových, což mi spřijde na enduro závod hodně málo. 4 rychlé RZ převážně o flow, skocích a šlapání s minimem technckých míst. Nebýt čekání na přerušené starty měli bychom za 2 hodiny vše odjeto. Každopádně i přes tohle všechno byl závod fajn a jsme rádi, že jsme si mohli vyzoušet zase něco trochu jiného. Kolem 15:30 bylo vyhlášení výsledků. Tomáš obsadil 45. flek, já pak 73. z celkových asi 167 závodníků. Závod vyrtál super letec Vojta Bláha.
Kompletní výslekdy najdete zde
==Venca==
ENDURO SERIE JEŠTĚD 2020
MALEVIL CUP 2020
BLACK MOUNTAIN ELSTRA (DE) 2020
12.7. jsme se opět vypravili do Německého bikeparku Black Mountain, který najdete na relativně malém kopci poblíž městečka Elstra asi 50km od Drážďan. Pro někoho možná odrazující převýšení pouze 130m, ale místní tu dokázali z mála vymáčknout opravdu maximum. 4 traily - Flow, Park Line, Downhill a Jump Line. Svoje si tu najde každý, od malých prcků až po ostřílené sjezdaře. Nahoru vás tahá trochu punková poma, která kouše buď vaší prdel nebo sedlo, ale na oplátku jezdí nonstop. Nebýt front (loni tu bylo touto dobou o dost míň lidí) není problém sjet za den kopec klidně 30x. I tak ale našich 17 jízd stálo za to. Startujeme zahřívací jízdou na flow lajně a pak už se rozbíhá kolotoč kořenů, skoků, klopenek, lavic a dropů. Jezdíme ve vláčku i odděleně. Tomáš odpaluje i největší, nově postavené, dvojáky, my lítáme z velkých dropů, nebo honíme tempo na endurové park lajně. Kolem 17h to balíme a vracíme se společně domů. Opět skvělý zážitek, který za rok zase s chutí zopakujeme. 
BIKE BABÍ LÉTO 2020
HARDCORE BLINDURO PLEŠIVEC
ENDURO SERIE KLÍNOVEC
PRVNÍ LANO JEŠTĚD
Venku se začíná rozvolňovat a ještědský areál zahájil provoz bike parku, tak doufáme, že to vydrží, bacil-19 zmizí a vláda nás zase nechá žít tak, jak jsme byli zvyklí dříve. Kopců kolem máme samozřejmě spoustu, jsme na nich každý víkend, ale člověk se občas sveze rád i na laně a užije si víc jízd dolu.
Na naší domácí půdě to vypadá že je vše při starém, nedošlo k žádným velkým změnám, vše je na svém místě, tratě jsou čisté a my si dnes užíváme první bikeparkový kilometry. Startujeme jako vždy Skočkovanou, která nás po zimě pěkně naklepe, abychom se a traverzu k lanovce všichni shodli že jsme asi měli v karanténě asi víc makat :D Následuje La Špageta, DéHáčková, trochu si zaskáčem a jdeme na další rundy. Jarní počasí celkem přeje.
Termíny závodů jsou zatím stále otevřené, takže čekáme jak se bude situace vyvíjet. Snad se brzy uvidíme na startovní čáře
PŘÍPRAVY NA SEZONU 2020
Sezona se blíží a jelikož zima byla letos celkem příznivá, dalo se celkem dobře trénovat. Ať už na endurech nebo honit kilometry po asfaltu. Sestava na letošek zůstává téměř beze změn, pouze Lukáš s Radkem se rozhodli závodění omezit, ale i nadále s námi jezdí a trénují. Já s Mirekm a Perňou jsme se těsně před Vánocemi nechali zrepasovat, takže naše kolena a ramena by měla být zase ve 100% kondici a nic by nás už nemělo omezovat. Bohužel nám venku začíná zlobit velká neznámá v podobě Covidu 19, takže v tuto chvíli vůbec netušíme jakým směrem se bude letošní sezona ubírat. Několik pořadatelů už akce pozastavilo nebo dokonce zrušilo. Tak se všichni držte, nebuďte zalezlí doma, choďte ven, sportujete dokud je to možné a nějak to určitě zvládneme. My mizíme do lesa :D
Venca
KONA ENDURO RACE KLÍNOVEC 2019
Tak jsme se po delší závodní pauze (alespoň pro mě) přihlásili s částí NCR sestavy (tentokrát 5ti člennou) na další, letos poslední, závod České Enduroserie.Už na začátku týdne bylo jasné, že podmínky budou kopírovat letošní naší sezónu, kdy na většině společných akcích s NCR bylo lehce horší počasí (rozuměj totální sračky a bahenní koupel po většinu času).. Realita v sobotu na Klínovci ovšem překonala i ty nejhorší představy…celodenní déšť, teploty kolem 3-4°C a ježdění v rybnících vody a bahna. Bohužel nám nic jiného nezbývalo a bylo potřeba si jednotlivé RZ alespoň jednou před závodem projet. Tady musím vyzdvihnout výkon Radka Zajdy, který se tomuto závodu bránil, seč mohl, ale nakonec s námi vyrazil a odjel celou tréninkovou sobotu, totálně mimo svou komfortní zónu :-D
Myslím, že tohle platilo pro nás všechny a večer bylo na místě vypalování možných útoků rýmičky pomocí rundiček pálenky…i s ohledem na můj narozeninový den 😉
Martina to přesto dostalo a šel brzy spát, zatímco my jsme po hospodě šli dělat oblíbený důkladný servis kol a samozřejmě jako kamarádi jsme zvelebili i Martinův stroj NS (dostal např. krásnou funkční sedlovku GIANT, zatímco Rockshox letěl do popelnice..).
V neděli jsme měli docela rezervu, protože náš start byl až před 11.hod., tak jsme tak dlouho zevlovali, až jsme nestihli dojet do Jáchymova a vystartovali o půl hodiny později.. Jako já jsem zvyklý, děje se mi to celý život, ale že i zodpovědnější zbytek týmu to takhle zabije .. :-D
No nic, budeme tedy startovat skoro ve vlně s "eliťákama" a z toho jsem byl trochu nervózní.. Náladu nám při transferu na RZ1 zlepšovalo vylézající slunko..
RZ1:
Nahoře pěkně schůzka s "eliťákama" a také zjištění, že náš kolega Zajda zřejmě vzdává transfer nahoru. Únava po včerejšku si vzala své…
Vyrážíme za sebou podle výkonosti v týmu, takže jedu jako čtvrtý.. No a jedu s velkými problémy, mlží se mi brejle a navíc v nájezdu do koryta cesty dávám ukázkovou šipku ve stylu "Corela" (Vašek Hajdur).
Jsem nervózní, nerozjetý a kazím, co se dá.. Takže ve snaze dohánět dělám další výstup ze zatáčky. To se mi "povede" ještě jednou, takže začátek jsem totálně posr.l a odhadem dle svých možností ztratil 20-30s jenom na první štaci ☹
RZ2:
Bahenní transfer nic moc, bere to docela síly.. Nahoře se opět rovnáme mezi eliťáky, před námi nejtěžší RZ, co se prudkosti týká. Nedávám si žádné ambice, jenom to nějak sjet. Prosím Přemka Tejchmana za mnou, ať si udělá velký odstup, chystám se jet velmi pomalu…nechci udělat chybu a v tomhle svahu si "udělat" rameno, co mě trápí už roky a půjde "na servis".
Nakonec jsem tenhle trail dal nad moje očekávání, bez chyb a celkem plynule, dokonce srovnatelně s nejrychlejšími kluky z NCR.
RZ3:
Tak tohle bylo hlavně o nekonečném transferu dost často v bahně. Myslím, že nejen já ze svátečních jezdců jsem si sáhnul k dorazu svých sil.. Jedeme sami s Martinem, také na tom nebyl nejlíp a tak se psychicky podporujeme. Nahoře celkem zima a docela fouká no a my pravděpodobně uzavíráme trať.
Dolů jedeme ze samého vrcholu v totálně podmáčeným trailu, v kalužích a malých rybníčcích.. Moc se mi tahle RZ nelíbí, ale snažím se to dojet. Cítím, že sil už moc není, tak se prostě vezu a určitě vím, že se to dá jet líp, hlavně druhá část v lese.
RZ4:
Transfery pořadatel opravdu nešetřil a jedem poslední stoupavou šichtu. Ani já, ani Martin už nemáme pití, jdeme k dorazu v bahenním výjezdu.
Čtvrtá Rzka je nejkratší, ale úplně mi vyhovuje svým charakterem. Hezky svižná, namotaná v lese, ale bez extrémních sjezdů po slizkých kořenech. Jen sem tam proskok přes strouhy. Myslím, že tato mi celkem vyšla na to, že jsem to jel teprve po druhé a s výsledkem jsem spokojený.
RZ5:
Naštěstí bez stoupavého transferu, navíc po šotolinové cestě. Vede zhruba z půlky kopce po sjezdové trati a za lepších podmínek to je moc pěkná lajna. V sobotu za deště se mi povedlo jí projet celkem čistě a byl jsem schopen první část držet na dohled našeho Mirouše, takže v neděli jsem to chtěl zopakovat, možná ještě zlepšit. Jenže realita v neděli byla jiná, zásek jsem měl už chvíli po startu a v těžší střední pasáži mi kolo spadlo za mlíko do velké díry.. to už jsem věděl, že jsem v nervózním módu jako na RZ1 a snažím se po vymotání z mlíka jet v klidu. Tam kde v sobotu byly velké kaluže s černou vodou, v neděli po průjezdu 200 lidí už jen odhalené díry a kořeny. Takže otázka, co vlastně bylo lepší 😊
Každopádně v závěrečných zatáčkách nám skvěle fandil Radek Zajda, takže díky!
Závěrem:
Určitě máme poučení, že by nebylo od věci mít do těchto podmínek lepší vybavení. Sice asi tentokrát neobvykle extrémnější počasí, ale lepší je být připravený..
Druhé co jsem zjistil, že tenhle sport vyžaduje lepší kondici, než mám momentálně já a je dobrý jet zdravý, bez nějakých hendikepů s rameny nebo koleny, nedoléčenými zraněními, přes bolest, atd.
Přesto jsme si víkend dobře užili, kluci opět zajeli skvěle a nikdo se nijak moc nezranil (zdravím Míru a jeho dva stehy na levé holeni z poslední etapy) a tak se určitě zase někde v příštím roce na enduru potkáme. Mezitím budeme muset na sobě trochu máknout..
Ještě musím pochválit svůj nový bike ROCKMACHINE BLIZZARD 27-90 r.2019, který jsem poprvé vyzkoušel v ostrém závodě.. Opravdu dobré hravé kolo, což se mi potvrdilo hlavně na RZ4. Tímto děkuji shopu BIKESTOCK.cz za jejich podporu s dobrou cenou za dva týmové BLIZZARDY 😉
ENDURO 2 DAVOS 2019
3 dny na oci, pres 120km dolu, pres 12000m sestup, mlha, dest, bahno, snih, zima, ale bylo to top. Sice jsme mistama nevideli na krok a z panoramat ve 2500m jsme meli uplny prd, ale o to mocnejsi zazitek to byl v prubehu ci v cili kazde RZ. Skalky, ostre kameny, prudke srazy, koryta plna blata, kamenu a korenu, utazene vracecky, palby lesem a po uzkych cestach, proste od vseho neco. Kvuli snehu a sesuvu kamenu 4 zrusene RZ z 13ti a o to vic slapani na transferech.
Trpely nohy, ruce i hlava. Chvilema to byl boj, ale krasnej. I kdyz se mi prvni den zranil partak a zbyle dva jsem uz jel mimo soutez sam, resp. s tymem NCR1, byl to zazitek k nezaplaceni. Nakonec by me (tym NCR2) to vyslednym casem hodilo na 61.misto v hlavni kategorii muzu a celkove 112. z 220 tymu. Jeste jednou gratulace @mira a @tomas z tymu NORTHCZECHRIDERS 1 k 7. mistu a tesim se na pristi rok kdy doufam vyjde lepsi pocasi a vysledeky zase trochu posuneme
ROCK MACHINE ENDURO RACE JEŠTĚD – 5.5.2019
Letošní Ještěd byl přesunut na jarní termín, takže jsme byli všichni zvědaví, co si na nás počasí vymyslí…a to samozřejmě nezklamalo! Po velmi teplém Dubnu jsme minulý týden dali v chladnějším, ale pěkném počasí závod v Trutnově, ale tentokrát jsme dle předpovědi věděli, že to letos na Ještědu bude trošku hardcore.. Sobota dopoledne ještě šla, ale odpoledne v dešti a 5°C to bylo už jen pro srdcaře, jako je Míra nebo Tomáš od nás z týmu. Abych řekl pravdu, většině z týmu se do nedělního závodu moc nechtělo, Martin i já jsme měli nějaké bolístky z přetížení.. Ale říkám si OK, v sobotu to zkusíme a pokud rameno dovolí, přeci to nevzdáme při domácím závodě! A s tímto heslem jsem se jal namotivovat i zbytek týmu …což se mi povedlo tak napůl.
Potěšil mě Pavel Bartoš, že ačkoliv nechtěl zmrznout, nakonec se v neděli na zasněžený (!!!) Ještěd zmrznout vydal. Naopak Zajda se zřítil ze schodů a s bolestivým zraněním se prostě jet nedalo, ikdyž jeho nová raketa MONDRAKER DUNE R 2019 byla připravena na 101%.
Míra po sobotním pádu v dešti šel namísto na rentgen do nemocnice ráno na start závodu, že to přece nějak půjde a pak se uvidí…prostě blázen! Tím jsme tedy důstojně vyjeli do závodu alespoň v pětičlenném obsazení.
Závod byl zkrácen na 4RZ, což bylo stejné pro HOBBY i RACE kategorie, takže celkem dva výjezdy byly naprosto v pohodě, když 2x jsme využili služby lanovky Skalka – děkujeme, přijdeme zase! 😉
RZ1 klasicky za kopec do Světlé pod Ještědem, začátek na sněhu, dole již v pěkně mokré lesní hrabance. Ukázalo se lepší jet na jistotu, než hranu se třemi pády. Míra to dal za 7:10 a celkově na 40. místě, Tomáš 7:16 (45.), pěkně zajel Pavel Bartoš za 7:51 (80.), pak Perňa Řezníček 7:54 (83.) a Péťa Milisák i s pády za 7:56 na 85. místě.
RZ2 se povedla oběma rychlým hochům z týmu (Míra 5:28 - 27., Tomáš 5:49 - 53.), ale i Petrovi Milerovi (6:06 - 76.). Já se naopak pokakal a nasadil opravdu obezřetné tempo v bahně na kořenech – v těchto podmínkách to úplně natrénováno nemám, tak to tak nepustím. Nakonec tedy 113. místo a čas 6:39. Náš nejmladší člen Pavel Bartoš byl na 104. místě v čase 6:28. Musím poděkovat za výkon zbytku týmu v roli fanoušků, na promo videu z akce to bylo famózní :-D
RZ3 po kořenech naší oblíbené “skočkované“ trase byla fajn, dalo se to sjet překvapivě dobře. Míra 6:04 – 26., Tomáš 6:24 – 41., Perňa 6:58 – 81., Milisák 7:04 - 93 a Pavel 7:33 - 111.
RZ4 vedla po legendární “špagetě“ a myslím, že jsme všichni odvedli svůj standardní výkon.. Míra 5:15 – 28., Tomáš 5:23 – 36., Milisák 5:42 – 67., Perňa 6:03 – 92., Pavel 6:35 - 117.
V kategorii Race dojelo do cíle celkem 143. závodníků.
Za sebe jsem rád, že jsem dokončil jen se dvěma malými pády a skvěle si to bahno a zimu užil. Nakonec dobrá zkušenost.
V sobotu jsme si s Milisákem vyzkoušeli nové Rock Machine BLIZZARD 90-27 2019 a jízda byla velmi příjemná…máme tedy nad čím přemýšlet a možná budeme omlazovat náš bajkový park. Naše mašiny GIANT tedy možná vyměníme za ROCKmašiny, když se nad námi někdo slituje a dá nám “pěknější“ cenu..
Děkujeme našim partnerům a sponzorům a budeme se těšit zase třeba za rok na domácím enduru na Ještědu.
ENDURO TRUTNOV TRAILS – 28.4.2019
Tak zase přesně po roce a po zimní přestávce jsme se s týmem NCR vydali na letošní první závod. V sestavě nám chyběl Radek Zajíc, který týden předtím rozpraskal karbonový rám svého GHOSTa, ale naopak přibyl jeden mladší biker do sestavy – Pavel Bartoš. Bydleli jsme v Krakonošovi přímo v Trutnově, takže základna přímo perfektní..
Sobotu jsme věnovali najíždění všech 5ti připravených RZ pro kategorii MASTERS a ELITE a s novými tratěmi jsme byli spokojení. Transfery na první dvě RZ nebyly tak náročné a navíc chladnější počasí proti loňsku bylo vítáno …tedy alespoň z mé strany jo.
Nakonec jsme zvládli najet up-down celkem 6x, stihli jsme i pivko v Trutnov Trail centru ve Lhotě s vtipným pupkatým hospodským. Vše klaplo parádně a my se mohli jet věnovat večerní NCR teoretický přípravě v restauraci Krakonoš a nevím, jestli byl tatarák pro všechny před nedělním závodem ta správná volba 😊
Neděle začala v pohodovým duchu, protože náš start byl až na zhruba půl 12. Stihli jsem si tedy v klidu udělat údržbu na kolech, zkrátka žádný kvalt.
Start v hromadném týmovém duchu v týmových dresech byl estrádní, takže jsme byli vidět, ikdyž výsledky nejsou u nás všech až tak slavné..
RZ1 nebyla nijak náročná, spíše rovnější terén s hliněnými zatáčkami mezi stromky. Jenže o to zrádnější byla a za mě musím říct, že se mi vůbec nepovedla.. Syndrom ze závodní silniční motorky se mi vymstil a šel jsem v jedné ze zatáček k zemi přes přední brzdu a nabral dost ztrátu. Takže výsledek špatný …no nic, jede se dál..
RZ2 začátkem v lese, šlapání, odkloněná mýtina a dojezd k silnici z prudkého lesa už byla zajímavější a místama v rychlosti trochu "na srdce".. Myslím, že se povedla a líbila se i ostatním klukům.
RZ3 už vedla klasicky na kopec Kozí kameny a podobala se ve vrchní části jedné z loňských erzet. Docela náročná (šlapavá), ale místama pěkně rychlá s menšími klopenkami. Tady jsem čekal lepší výsledek vzhledem k tomu, že jsem se v sobotu dokázal držet našich rychlých kluků.. No na závodním tempu musím ještě zapracovat.
RZ4 byla další TT klasikou po opravdu pěkném trailu "nad jeskyňkou" a pod "jeskyňkou" a my, když jsme se přihlásili do ELITE kategorie, jsme měli povinnou sekci zvanou "Whistler" - náročný úsek s trojitým prudkým sjezdem po skále.. Za sucha se to dá jet, ale bylo vidět, že obtížnost jednotlivých RZ gradovala. Ani zde jsem se ve spodní části bohužel nevyhnul pádu, ale horší bylo, že už před startem mě začal trochu trápit včerejší "tatarák" a dole jsem to musel hluboko v lese nutně řešit :-D
…..to jsem tedy ještě netušil, že 10-15 minut zdržení bude tentokrát rozhodující pro transfer na RZ5. Jel jsem na maximum, ale transfer byl tentokrát opravdu dlouhý přes Lhotu s minimální rezervou. V jednu chvíli jsem to chtěl vzdát, že si dám RZ5 jen tak, protože start za 17 minut a před sebou kopec na Kozí kameny přeci nemůžu stihnout. Nakonec jsem se "hecnul" a na začátek RZ5 jsem přijel 20s před mým startem, ale totálně "vyndanej". To mě trochu mrzí, protože tahle trať byla opravdu technicky náročná a bylo by fajn být trochu při síle alepsoň na začátku. Nakonec jsem rád, že jsem to "dal" včetně vrchního sjezdu do kamenné "díry" a náročné střední pasáže..tempo sice hlemýždí, naštěstí mám výmluvu na únavu 😊
Clekově moc povedená akce a krásně vyšlo i počasí. V mém případě nejde až tolik o výsledky, ale o pobavení se pohybem při víkendovém dobrodružství v lese a také podporu rychlejším klukům z týmu NCR…dobře, určitě potěší porazit nějaké soupeře ze své kategorie 40+ anebo mezi námi v týmu. Nakonec celkově v ELITE kategorii na 66.místě ze 110 závodníků s 5:24 ztrátou na vítěze.. Tuhle ztrátu bych pro příště rád trochu snížil, bude to chtít tvrději trénovat. Gratuluji Mírovi Pažitnému (nejrychlejší z našeho týmu) za pěkný výsledek (29. v ELITE, ztráta 3:01).
Vítězem se stal, stejně jako loni, náš soused z Lužických hor - Vojta Bláha, takže i jemu patří gartulace 😉
chinesse downhil špindl
chinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindlchinesse downhil špindl
NCR KEMP 2019
sallbach
leogang
***
